Záhadné zmizení ^2
Myslím, že se někdo rozhodl postarat se o zábavu. Tím myslím – někdo prostě zorganizoval, abych měla pestrý život. Domněnka je správná – náš náhradní učitel dějepisu záhadně zmizel.
Náš skupinový chat na dějepis je jedna z nejvtipnějších věcí na světě, tedy možná jen do okamžiku, než si člověk uvědomí, že je to myšleno vážně. Nevím, kam ti kluci chodí na informace (že by k drbajícím holkám?), ale během dne se rozneslo, že náš náhradní učitel dějepisu odchází. Informace se tady šíří rychleji než oheň a tak se hned během odpoledne kluci sháněli po někom, kdo by jim potvrdil, že následující hodiny odpadají a že mají skutečně volno – protože v prožívání volných hodin je náš set opravdu dobrý. Zato večer se mě hned spolubydlící ptala, jestli jsem slyšela o tomto druhém záhadném zmizení a když jsem potvrdila, ovšem s dodatkem, že více informací nemám, začala hned s pátráním.
Nic není ověřené a ačkoli je to celkem sranda – něco se děje, všichni to řeší a hlavně, jinde by se mi to nestalo a činí to můj pobyt v Oundle ještě výjimečnějším, věřím, že situace je docela vážná. Zítra nás čeká rozhovor se samotnou Head – tak si naše ředitelka nechává říkat. Snad se něco objasní – naší největší starostí ale je, aby nás nedonutili napsat ty dvě eseje, které nám posledně suplující učitel zadal :)
Záhadné zmizení
Nevím, jak neformální můžu být – našeho učitele dějepisu ale unesli mimozemšťani! Ne, vážně, záhadně zmizel. Je to dlouhý příběh a studenti si ho velmi užívají – zatkla ho policie, najednou zmizel, šikanoval studenty… Současná verze je, že byl vyloučen, protože byl rasistický a všechno je to vina nějakého (prý) černošského mladého studenta, který nepochopil, že onen učitel je jednoduše podivín a že ho není možné brát vážně. Situaci na tajemnu přidává i to, že nám nikdo nechce nic říct – pokaždé když se ptáme našeho druhého učitele odpoví, že koncem týdne bychom mohli vědět víc.
Všem nám ten starý šílenec chybí - bylo nesmírně těžké dělat si na jeho hodinách poznámky (obzvlášť pro mě), ale o svém tématu toho hodně věděl, byl inspirativní a jeho hodiny byly fakt sranda. A protože nám nikdo nic nepotvrdil, netrpělivě očekáváme jeho návrat.
Naše skupina (set) ale nedopadla tak špatně, jak se na první pohled, kdy jsme dostali dvě eseje na týden jako práci ve volném čase, mohlo zdát. Ze záhrobí byl povolán jiný šílený dějepisář, který o Francouzské Revoluci také ví mnohé. Jejich poznávacím znakem jsou rozčepýřené vlasy. Tento je nepochybně velmi starý, protože nám rozdává sice okopírované, ale ručně psané handouty. I u něj je nesmírně těžké udržet s ním krok, ale to přece vůbec nevadí, ačkoli je slyšet šum studentů, kteří si navzájem pomáhají v orientaci v daném tématu, protože si také potřebují zvyknout.
Nevím, kolik takových dějepisářů na Kepleru máme - já jsem dost stará na to, abych pamatovala na ten děs, který jsme jako primáni pocítili na hodinách Dostála i na to, jak jsme byli nešťastní, když potom odešel - od té doby jsem ale na žádného řádně extravagantního nenarazila. Takže ačkoli dějepis není ani zdaleka můj silný předmět, velmi si ho tu užívám a doporučuju!
Práce nad hlavu
Než jsem sem odjela, hodně jsem přemýšlela nad tím, kolik bude práce a učení a kolik budu mít volného času. V tento okamžik mám dojem, že mám poměrně přesnou představu - je to jako unás, ale mnohem horší. Mnoho úkolů je dosti mechanických, takže jen zaberou čas, k příkladům se přidávají eseje a čtení literatury. A v kontrastu k tomu, že doma na Kepleru domácí úkoly skoro nejsou, jen eseje, testy a projekty, to je pořádná změna.
Takže je tu vždy konflikt zdali jít ven nebo se učit. Nepopírám, že jsem maličko vyvedená z míry množstvím četby na eseje, kterou jsme dnes dostali na dějepise. Nepřeháním, když řeknu sto stran, vypisování z učebnice a zdá se, že dvě kratší eseje na týden. Takže tak. Má někdo jiný pana profesora Molta? Pak je mu jasné co tím myslím.
Je tu zvláštní pracovní prostředí. Na jednu stranu máme denně vyhrazenou hodinu a půl na školní povinnosti, na druhou stranu sdílím chodbu s dalšími deseti studentkami, které ne vždy cítí potřebu se vzdělávat, takže tropí hluk či navštěvují mou spolubydlící - jak je pak těžké se nepřidat a nevěnovat se čemukoli jinému než chemii!
Než jsem sem odjela, hodně jsem přemýšlela nad tím, kolik bude práce a učení a kolik budu mít volného času. V tento okamžik mám dojem, že mám poměrně přesnou představu - je to jako unás, ale mnohem horší. Mnoho úkolů je dosti mechanických, takže jen zaberou čas, k příkladům se přidávají eseje a čtení literatury. A v kontrastu k tomu, že doma na Kepleru domácí úkoly skoro nejsou, jen eseje, testy a projekty, to je pořádná změna.
Takže je tu vždy konflikt zdali jít ven nebo se učit. Nepopírám, že jsem maličko vyvedená z míry množstvím četby na eseje, kterou jsme dnes dostali na dějepise. Nepřeháním, když řeknu sto stran, vypisování z učebnice a zdá se, že dvě kratší eseje na týden. Takže tak. Má někdo jiný pana profesora Molta? Pak je mu jasné co tím myslím.
Je tu zvláštní pracovní prostředí. Na jednu stranu máme denně vyhrazenou hodinu a půl na školní povinnosti, na druhou stranu sdílím chodbu s dalšími deseti studentkami, které ne vždy cítí potřebu se vzdělávat, takže tropí hluk či navštěvují mou spolubydlící - jak je pak těžké se nepřidat a nevěnovat se čemukoli jinému než chemii!