Legenda? máme čytři předměty, každý sedm hodin týdně a na každý dva různé učitele. Navíc jsme s Bášou oba dostali rozšířenou matiku - to znamená další tři hodiny týdně, které nám rozhodně nevadí,protože máme báječné učitele.
škola začíná stejně jako u nás v 8:30, jen mezi hodinami nejsou přestávky. po třetí hodině je break a po páté oběd, na který se vracíme do housu.
A ano, vidíte správně - škola je i v sobotu. Hodiny mají ovšem pouhých 40 minut, alespoň něc. Spolu s nedělním kostelem to způsobuje v podstatě absenci víkendu, kdy není nutné nic dělat. Zatím mi to nevadí, ale uvidíme za měsíc.
Volná odpoledne jsou relativní. V úterý, čtvrtek a sobotu je sport a ve středu Community Action, takže rozvrh je vskutku plný.
Counclusion
je závěrečná část eseje. Má být nejlepší částí, několik řádků dlouhé.
A je to tady. Zbývá nám poslední týden a já jsem plná dojmů – bude mi to tady strašně chybět, ale zároveň už toho mám plné zuby. Proč? Začínám se nudit. Prvních pár týdnů bylo velmi těžkých – musela jsem dohánět celý měsíc, učit se nová slovíčka, a ještě jsem pořádně nerozuměla. Pak jsem si zvykla a začala pracovat. To byla radost, protože jsem pochopila, co po mě chtějí a jak splnit jejich požadavky. Možná je to individuální a možná obecné – ale jakmile jsem se do toho dostala, nebylo pro mě těžké vše pořádně pochopit a dostat dobré známky.
Teď na konci víc vidím, jak jsou naše učební plány odlišné. Na chemii jsem se pár hodin neskutečně nudila, protože se učitel snažil zcela zmateným studentům vysvětlit oxidační čísla, která my děláme na nižším gymplu. Dneska jsem zase trpěla na matematice, kde začínali grafy goniometrických funkcí. Loni jsme nad tím strávili spoustu času a moc mě to bavilo, teď to ale bylo méně než opakování.
Tím nemyslím, že by to bylo snadné. Jen je to jiné. Na druhou stranu, čtyři předměty jsou strašně málo. Chybí mi tady obecný rozhled, který máme na Kepleru, chybí mi další jazyky, ostatní vědy, hudba. A hlavně mi chybí možnosti. Vlastní soukromí, možnost jít spát brzo, psi, kino, parky, auta, tramvaje. Chybí mi velkoměsto.
Na druhou stranu, to, co tady děláme, děláme velmi dobře. Na dějepis jsem měla velké štěstí, každá jedna hodina je obrovský přínos. Naučila jsem se psát eseje a bavilo mě to, ačkoli to byl dlouhý proces. Z ekonomie si toho odvážím spoustu, normální výuku kombinovanou s množstvím přednášek ve škole i mimoškolně (byli jsme na výletě do Warwicku). K takovým zkušenostem bych se nikdy nedostala.
Výuka není o nic těžší než u nás. Hodně záleží na učitelích, ale tím, že tady mají přísnější plány, se skoro všude dělá totéž, zatímco doma mám dojem, že s dobrým učitelem se probere obrovské množství látky a s jinými se toho sice udělá dost, ale hodně lidí to zase vypustí z hlavy. Je toho tady prostě méně. Nedrží tady v hlavě tolik rozdílných věcí, a hlavně mají stabilní volný čas po večeři. Doma se dvakrát týdně vracím domů v devět a tady je večeře vždycky v sedm. Jednoduše, je tady dost času na práci, kterou je třeba udělat. Doma ten pocit rozhodně nemám a ačkoli toho dělám daleko víc, nevím, jestli to není daleko méně efektivní, jestli všechno zase nezapomínám.
Zkrátka, pocity mám smíšené a je dost těžké to popsat. Výsledek je ale jednoznačný – nehledě na jakékoli těžkosti, tohle byl nejlepší způsob, jak strávit tenhle podzim. Naučila jsem se toho strašně moc – o systému a o sobě. To nejnepříjemnější mě ještě čeká až se vrátím, ale i to je výzva, kterou jsem se rozhodla podstoupit. Můj pobyt v Oundlu mi ukázal svět z jiné perspektivy a teď ji jen nesmím zapomenout použít i doma a vytěžit z obou světů to nejlepší.
Chemie
Než jsem odjela, dlouho jsem váhala s výběrem předmětů. Určitě jsem chtěla jednu vědu, ale kterou? Sebastian šel odhodlaně směrem kapounosvkým, tak jsem se rozhodla zkusit něco jiného. Ačkoli mi někdo chemii nedoporučoval a proti biologii jsem neměla žádné námitky, rozhodla jsem se doufat, že budeme mít zajímavé téma.
Z mého pohledu se podařilo. Učební plán mají rozhodně jiný, takže zatímco doma systematicky procházíme organické sloučeniny, tady to za ty dva a půl měsíce byly orbitaly, elektronové konfigurace, tvary molekul, termochemie, elektronegativita, spektroskopie a základní chemické výpočty. A teď jsme to toho všeho začali organiku, od které jsme obratem sklouzli k izomerii. Tím, jak máme dva učitele, probíráme dvě odlišná témata zároveň.
Zmatek v tom nemám, protože většinu z toho už znám – buď z nižšího gymplu, nebo z předchozích let. Je to spíš rozšíření a odlišný způsob výuky, ale o to víc mě to baví, protože se všechno tak pěkně skládá dohromady.
Co jsem tak slyšela o biologii, probírá se stavba buněk, což taky vypadá zajímavě. Vždycky ale záleží, moje kamarádka z chemie si na biologii vždycky stěžuje, protože mají špatné učitele, což se mi naštěstí nestalo.
Podivné anglické požadavky
Jak pro matiku, tak chemii platí podobná charakteristika. Některé věci jsou úplně nové, jiné se liší hlavně formálně (diagramy, povolení kalkulačky, zápisy), na druhou stranu velmi část narážím na látku, která je pro zdejší studenty (nejspíš) nová, ale já ji už znám, mnohdy jak z nižšího, tak z vyššího gymplu. Často je tedy hlavní se zorientovat a rozpomenout se, jak jsme to tehdy dělali, s čím to souviselo.
O to víc je k vzteku, když nepodávám dostatečně dobré výsledky. Nemůžu si pomoct, mám dojem, že kladou jiný druh otázek, ptají se na jiné věci a já často znám odpověď, nevím ovšem, že tohle je to, co po mě učitel chce. Nebo když nevyřeším příklad, protože neznám překlad klíčového slovíčka – chemické termíny se totiž na normálních hodinách angličtiny neučí.
Jak na tom jsem uvidím nejspíš příští týden – škola totiž udělala všem studentům radost a psal se velký test z matematiky, chemie a ekonomie napříč ročníkem. Už teď můžu říct, že matika je tady třeba oproti Kapounovi nesmírně jednoduchá, jde hlavně o mechanické procvičování příkladů. Přesto jsem test nedala na sto procent – nikdy se nejspíš nenaučím, že 3*2^3 není osmnáct, pětadvacet ani jiné úplně náhodné číslo.
Z dějepisu testy, myslím, nepíšeme. Zato dopisuju esej, další má termín za dva týdny a do toho četby nad hlavu. Ačkoli téma nikdy nejspíš nevyužiju – vláda Edwarda šestého není pro naše dějiny nijak podstatná, už teď mám dojem, že se moje schopnost psát zlepšila. Učitelé se nám snaží všemožně pomoct a tak pokud člověk plní všechny úkoly (o což se snažím, ale snadné to není), není zkoušení problém – výuka tady opravdu není namáhavější než u nás.
