House? Kirkeby, poměrně nový dívčí 'dům' nacházející se na okraji školních hřišť. Od Crosby jej odděluje jen rugbyové hřiště, kde je vlastně skoro pořád nějaká skupina studentů s míčem.
Pokoj? v chodbě pro lower six (ročník odpovídající našemu třeťáku, ale angličani začínají o rok dříve - všichni jsou tu mladší!) s jednou poměrně nápomocnou spolubydlící, Pheobe Burns, která neustále pouští hudbu
Předměty? Dějepis, Matematika (Double), Chemie, Ekonomie. všechno sedm hodn týdně a na všechno dva učitelé. a Double Maths přidává další tři hodiny!
Volný čas? A to je co? Po škole je třikrát týdně sport, dvakrát týdně kostel, Community Action, hromady domácích úkolůa hlavně zdejší pravidla - po večeři nesmíme vyjít ven a musíme se věnovat učení během takzvaného Prep Time.
Sport? V pondělí a sobotu chodím plavat, ve čtvrtek je čas na BC (body conditioning). Ačkoli to trvalo poměrně dlouho, moje Housemistress mi vyšla vstříct a byla velmi nápomocná, takže jsem měla velký výběr.
CA? Jedou týdně chodím pomáhat do místní základní školy. Je nás větší skupina, já se obvyke věnuju matematice, kdy nadaným studentíkům dáváme 'zajímavé' příkaldy. Jsem tam ovšem navíc, takže zaskakuju kamkoli je zrovna potřeba. Jediný problém je, že nestíháme oběd - vždycky pak mám hrozný hlad!
Kontakt? Kolik takových stránek jsem už četla? A hodně mi pomohly. Kdyby se našel nějaký čtenář toho, co tady po večerech tvořím a kdyby se dokonce našel nějaký dotaz - určitě se ozvěte! Moc ráda jakkoli pomůžu.
Co tady vlastně dělám?
Tak tu otázku si tady kladu skoro pořád. Jak už to se stipendiem do Oundle School bývá, všechno probíhá velmi rychle. ještě před třemi týdny jsme si nebyli jisti, jestli se letos vůbec bude pořádat - a teď tady sedíme v knihovně a po týdnu si končeně pamatuji, jak se dostat zpět do svého pokoje. Ačkoli stále ještě nemám čip, kterým se otevírají dveře, takže musím spoléhat na ostatní, že mě do budovy pustí.
Právě proto, že jsem v pátek zjistila, že do Anglie skutečně pojedu a ve středu večer stále ještě trochu vyjukaná nasedla do letadla, vypadá všechno jaksi neskutečně. Ať už pozoruju zástupy studentů ve školních uniformách mířící na další hodinu do jiné budovy (a ačkoli mají na přesun jen minimum času, nikdy nikdo nepospíchá) nebo se nenápadně rozhlížím po místním gotickém kostele, kam musíme dvakrát týdně povinně jít, připadám si jako ve snu.
Kdykoli se však zamyslím nad tím, jestli je to noční můra, odpověď zůstává snad až na sobotní rána, kdy musíme vstávat do školy, stejná: Tenhle zážitek stojí za to.
Jak jsem se sem dostala?
Všechno to začalo v pátek 16. září.... ne, začalo to už mnohem dříve, když jsme ještě jako tercie vyrazili do Anglie. Během pobytu jsme navštívili i Oundle School, tehdy mi to ale mnoho nedalo - anglicky jsem upřímně moc neuměla a všechno bylo v první řadě zmatené. Důležitější bylo, že se k nám na týden přidala další osoba - Anička, která tehdy studovala na Downe House. Myslím, že nám všem dodala velkou motivaci.
Když jsem se dostala do druháku, bylo všechno jasné - vzpomínka na překrásné prostředí Oundlu a inspirace mnohými, kteří totéž podnikli přede mnou mě nenechali jen tak sedět. A ačkoli jsem ušla dlouhou cestu a mnohokrát to nevyšlo, dnes tady sedím, dívám se z okna na anglický trávník a snažím se nemyslet na esej z dějepisu.
Takže, v pátek jsem bylo vyhlášení, o týden později druhé kolo - a pak jsem již počtvrté stála v ředitelně a přemýšlela nad tím, co všechno mi příprava na interview dala, když jsem konečně uslyšela svoje jméno. a od té doby se to vlastně nezměnilo - pořád tomu nemůžu uvěřit a pořád se snažím si pamatovat, jak výjimečnou možnost to mám. Ve tředu večer v osm jsme opustili Prahu a vrátíme se až nakonci semestru, v pátek 16. prosince večer.
A nehledě na to, co se stane, už v tento okamžk můžu říct, že se to vyplatí. Že to za to stojí - pro kohokoli, kdo by váhal.
A nemyslím na všechnu tu práci, co zameškávám doma na Kepleru :)